Leonard Cohen / Richard Lank (Hallelujah)

Noc co noc ta hádanka,
kdo seslal ke mně beránka,
hřál mě celou noc
a teď zívá
Je krásný, jako bývá past,
prý neví kdy, ale přijde zas
a vzal si druhé klíče…
Hallelujah

Hallelujah, hallelujah

V té písni hrával David – král,
jak voní dřevo na podpal,
jak na malého chlapce z křoví
beránek kývá
Jak před ním klečí Abrahám,
v ruce nůž a strašně sám,
jen beránek ví svoje…
Hallelujah

Hallelujah, hallelujah

Potmě, ale ze všech stran,
prý poslední z egyptských ran
půjde dům od domu.
Co nám zbývá…
Snad nám děti ve spánku
ochrání krev beránků
a zůstaneme spolu …
Hallelujah

Hallelujah, hallelujah

Tak věřím, aniž kdo poručí
na děti v mém náručí
a na lásku, co cítím,
když je hlídám
A další půlnoc bez spánku,
jen sčítám zástup beránku
Jak pokorně nás míjí…
Hallelujah

Hallelujah, hallelujah

Leonard Cohen sám považuje tuhle píseň za “klenot, při kterém se mimoděk dotkl dokonalosti” a napsal prý celkem 86 slok, než z nich s pomoci Johna Calea vybral ty pravé. Mě samotného fascinuje to vnitřní napětí mezi vysloveně kostelní melodií a hořkým textem o ztrátě všech iluzí o lásce, o vztazích, o smyslu bytí. Aby se v poslední sloce postavil před Boha s jediným, co mu zůstalo – slovem Hallelujah. (Snad jako nová zraněná naděje a návrat ke Genesis, protože … na počátku bylo Slovo, a to slovo bylo u Boha a to slovo byl Bůh.)

V původním Cohenově textu je tak silně provázaný děj s pohybem melodie, že ho považuji do češtiny za nepřeložitelný. Přesněji, překlad je nad mé síly a tak jsem převzal jen formální strukturu rýmů nebo střídání starozákonních a osobních obrazů.

Ve svém převyprávění jsem se opřel o krásný příběh o chasidském chlapci za války v Terezíně, který při tajném Bar Micva pronesl řeč o tom, že on a všichni Židé okolo něho jsou vlastně beránci, obětiny Hospodinu, kteří zemřou místo jiných lidí … A na druhý den po obřadu byl tento chlapec právě přijatý mezi muže zařazený do trasportu do Osvětimi…